• Čeština
  • English

Historie myslivecké a lesnické uniformy - 2. část

Proč tomu tak bylo?

Vznik nové republiky byl významným mezníkem historie národa. Toto období bylo typické snahou „od střihnout” se od tři sta let trvajícího temna. Ta uniforma je toho vyjádřením. Nebyla vůle zachovat zdobení a noblesnost uniforem c. k. monarchie. Cokoliv ji připomínalo, to se muselo změnit. Lesnická uniforma, která vznikla na základě předpisu pro zaměstnance Státních lesů a statků, s různými drobnými změnami přežila první republiku, přežila i protektorát, až ji v padesátých letech nahradila nová uniforma. V tomto období se lesní hospodářství rozčlenilo na pěstební a těžěbní odvětví. V té době vznikly doslova příšerné uniformy, typické nekvalitním materiálem a umělohmotnými knoflíky. Naštěstí nevydržely dlouho, již v šedesátých letech vznikly nov, kvalitnější, jak po stránce estetické, tak užitkové. Objevila se též snaha vytvořit jakousi „univerzální uniformu” peo všechny odvětví − pošťáky, celníky, lesníky a další uniformované složky, ale naštěstí k její realizaci nedošlo a lesníci si udrželi svou typickou uniformu s patřičným označením.

Jaká je historie myslivecké a lesnické pokrývky hlavy?

Znovu odpovím: v souladu s aktuální módou. Do konce 19. století byste lesníka z dálky podle tehdejší pokrývky hlavy nerozeznali. Všichni nosili dvoj- nebo třírohý klobouk, ať to byl voják či myslivec. Pokrývka hlavy − stejně jako uniforma − vždy vycházela se soudobé módy, a to jak v renesanci, tak v rokoku nebo baroku. V 19. století přišel do módy plstěný klobouk z králičí srsti (u nás je dodnes vyrábí firma Tonak). Když se podíváte na historické obrazy nebo fotogafie z tohoto období, každý muž má na hlavě nějakou pokrývku. Stejně tak byla pokrývka hlavy neodmyslitelným doplňkem každé uniformy. Součástí lesnické uniformy byl klobouk, často zdobený kavčím peřím či jinou ozdobou. I k československé lesnické uniformě po r. 1948 patřil plstěný klobouk se znakem státních lesů a také brigadýrka, která je velmi podobná francouzské legionářské čapce, již budete znát např. z vyobrazení M. R. Štefánika. Tyto pokrývky hlavy sloužily beze změny dlouhé roky. Až po druhé světové válce, někdy koncem padesátých let, vznikla známá lesnická zimní a letní čepice. Dodnes se zejména ta zimní těší velké oblibě, ale v provedení s přírodní kožešinou. Ta s umělou kožešinou nebyla vydařeným pokusem. V poslední době jsme trochu „experimentovali”, zkoušeli jsme na zimní lesnickou čepici použít kožešinu z australské vačice, ondatry a zajíce. litevští myslivci uloví ročně tolik bobrů, že uvažujeme o ušití lesnické čepice s bobří kožešinou.

Jak se vyvíjela myslivecká a lesnická uniforma v Čechách a na Moravě po roce 1989?

Po listopadu 1989 bylo jasné, že se lidé budou chtít oblékat jinak, než v době socialismu. Když jsem založil firmu SILVAJAGD a začal podnikat v navrhování a šití lesnických a mysliveckých uniforem, hodně jsem studoval kroniky a jiné historické zdroje. Začal jsem se zabývat myšlenkou navrhnout novou uniformu pro státní lesy. Navrhl jsem tři či čtyři varianty sak, kalhot, golfek, vest, plášťů, tříčtrvtečních kabátů, čepic, klobouků, svetrů, obuvi. V roce 1993 jsme vyhráli soutěž a k 1. lednu 1996 (s novým lesním zákonem) vstoupily do užívání nové uniformy pro zaněstnance státního podniku Lesy České republiky. Do dnešního dne jsme výhradním dodavatelem. Nabídka se neustále rozšiřuje, máme k dispozici nejmodernější tzv. nanotechnologie, které na textilu vytvářejí specifické úpravy a membrány, jež dodávají oděvům nové užitkové vlastnosti − paropropustnost, voděodolnost, hmyzuodpudivost, ochranu před roztoči, plísněmi, klíšťaty apod. Kromě toho jsme navrhli uniformy pro slovenské lesníky, část z nich dodáváme na Slovensko dodnes. V současnosti též šijeme lesncké uniformy pro Litvu, Kosovo, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko, částečně Slovinsko, připravují se kontrakty s Chorvaty, Ukrajinou, Ruskem a Rumunskem. Druhou významnou částí naší produkce je navrhování a výroba uniforem pro soukromé firmy, lesy měst, obcí, akciové společnosti a také příslušníky šlechtických rodů. V restitučním procesu totiž byly v Čechách a na Moravě vráceny rozsáhlé lesní majetky příslušníkům starých šlechtických rodů, z nichž mnozí kromě historických kronik a starých fotografií neměli doklady o tom, jaké uniformy jejich rodina používala a co nosil jejich personál. Protože mou zálibou je historie, rychle se o mně a mojí firmě rozšířila zpráva, že jsem schopni takřka „zrekonstruovat” původní vzhled uniformy, případně ji podle přání upravit. A tak jsme postupně oblékli příslušníky šlechtických rodů Colloredo-Mannsfeld, Sternberg, Bartoň-Dobenín, Schlik, Parish, Lobkowitz, Wratislav, Podstatsky-Liechtenstein, kinský dal Borgo, Kolowrat Krakovský-Libštejský, Rajský z Dubnic a další, dohromady více než dvacet šlechtických rodů z Čech i Moravy. Do uniforem naší produkce jsme také oblékli personál Kanceláře prezidenta republiky. Lesní správy Lány, pedagogy a studenty lesnických škol a zaměstnance dalších lesnických institucí. Vypracovali jsme návrh stejnokroje Řádu sv. Huberta a stejnokroje Českomoravské myslivecké jednoty.

Zkusme se věnovat prognostice: jak bude vypadat myslivecká a lesnická uniforma v budoucnosti?

To je zajímavá otázka. Výzkum přináší stále nové a no vé technologie. Moderní textilie, vyráběné s využitím přírodních materiálů a nanotechnologií, nabízejí stále vyšší užitné vlastnosti. Obuv s různými typy membrán se špičkovými tepelně- -izolačními vlastnostmi zaručuje uživatelům vyso ký komfort. Střihy oblečení vycházejí z ergonomických zadání podle způsobu pohybu při práci. To všechno jsou faktory, které v budoucnosti poskytnou myslivcům, lesníkům a všem, kteří se celoročně pohybují v přírodě, novou kvalitu oblečení a obutí. Jako znalec a milovník historie si jen přeji, abychom při tvorbě nových uniforem a oblečení s úctou k historii nezapomněli na vše hodnotné a estetické, co jsme zdědili po svých předcích.

Děkuji Vám za rozhovor. Přepis z článku Petra Gogola otištěného v Lesnickém magazínu číslo 7.